„Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!“

Jan Amos Komenský

Na žádost členek mé FB skupiny “Mindset is your superpower“ zde publikuji svůj článek o působení slova. Je to výtažek seminární práce, kterou jsem vytvořila v rámci závěrečných zkoušek studia Waldorfské pedagogiky, kdy jsem v rámci touhy po okořenění mentálního života korporátní manažerky absolvovala toto 3leté a velmi obohacující studium.

Působení slova na člověka a jiné živé organismy je v dnešní době předmětem mnoha výzkumů, také duchovní vědy přikládají slovu velký význam a doporučují člověku se slovem aktivně pracovat. Příkladem vědeckého zkoumání vlivu slov na živé organismy je práce Dr. Masaru Emoto, který vedl dlouhodobý rozsáhlý výzkum vody, kdy fotografoval mikroskopické částečky vody – malého vodního krystalu, který měnil svoji strukturu podle působení různých vnějších faktorů. Příkladem z oblasti duchovních nauk je opakování manter nebo afirmací, tedy určitých slov a větných spojení, k dosažení požadovaného záměru člověka.

“Tyto poznatky poukazují na to, že jsme sami tvůrci našeho vlastního života. Svůj život utváříme tím, jak myslíme, jak mluvíme, jaký zaujímáme postoj – protože to vše jsou výrazné vibrace a energie, které mají vliv na realitu, kterou zažíváme,“ říká doktor Emoto.

Fyzikální teorie

Pro pochopení působení slova na člověka se nejprve podívejme na fyzikální stránku věci.

Z pohledu zvuku můžeme zvuky rozdělit na šumy a tóny. Tóny jsou zvuky s periodickou vibrací a šumy jsou zvuky s neperiodickou vibrací. Za tóny můžeme považovat samohlásky (a,e,i,o,u). Souhlásky obsahují šumy, kdy do periodického opakování frekvence zvuku je vložena nějaká překážka. Vyzkoušejte si procítit vytvoření takzvaného šumu na příkladu vyslovování hlásky „e“, která jako by mohla znít donekonečna a hlásky „m“, pro jejíž zformování je třeba vytvořit šum ukončující tón.

Zvuk samohlásek má z fyzikálního pohledu vyšší amplitudu, tedy vyšší energii. U každé samohlásky jde o jinou kombinaci rezonancí, které vedou k soustředění zvukové energie v jistých tónových pásmech; každý vokál má tedy jinou strukturu a jiný vzájemný poměr tónových složek. Složený tón jednotlivých vokálů je pak nápadně odlišný (obr. 1, 2)

obrazok
Obrázek 1: Samohláska a
obrazok
Obrázek 2: Samohláska e

Můžeme si tedy položit otázku, zdali množství obsahu vyslovených hlásek v daném jazyce má vliv na energičnost národa. V potaz musíme brát výslovnost versus psaný projev, v mnoha jazycích se také délka vokálu mění v závislosti na přízvuku (v ruštině). Vokál se může zkracovat v delších slovech nebo při rychlejší řeči apod. (obr. 3 a 4).

obrazok
Obrázek 3: Délka samohlásek ve slovech péče a peče [1]
obrazok
Obrázek 4: Délka samohlásek ve slovech balík a bílek [1]
obrazok
Obrázek 5: Vokalický subsystém češtiny

Torzní pole

Každé písmeno vytváří svoji osobní zvukovou formu. Zvuková vlna se šíří prostorem a vytváří jeho zakřivení a tím vzniká takzvané torzní pole, které si jednoduše můžeme představit jako „rotující energetický vír“.

Již podle vědce Viktora Schaubergera právě víření, představuje základní vzor tvořivých procesů v přírodě. O torzních polích bylo napsáno a publikováno již více než 10 000 odborných studií. Většina autorů pochází z území bývalého Sovětského svazu. Této problematice se dnes věnuje seriózně více než 100 vědců na celém světě. Výklad a studium torzního pole je základem pro pochopení energo-informačních procesů v přírodě i ve vesmíru, základ k výkladu parapsychologických jevů a mnohých dalších skutečností [2]. Zkoumáním torzních polí se zabýval věhlasný ruský astrofyzik Dr. Nikolaj Kozyrev (1908-1983).

Torzní pole je pole, které vzniká otáčením – torzí. Otáčivý pohyb najdeme všude. Od planet, které rotují kolem sluncí, až po jádro atomu, které rotuje kolem své osy a kolem něho krouží zase elektrony. Narozdíl od polí elektromagnetického a gravitačního, která jsou osově symetrická, je osa pole torze jiná (na obrázku oranžové kužele), neboť pole se od zdroje (rotující předmět) šíří ve tvaru dvou kuželů.

obrazok
Obrázek 6: Duální generátor torzního pole
obrazok
Obrázek 7: Torzní pole (schematicky)

Narozdíl od elektromagnetismu, kde se shodné náboje odpuzují a protikladné přitahují, náboje torze jednoho znaménka (rotačního směru zdroje – čili spinu) se přitahují. Prostředí, v němž dochází k šíření torzních nábojů, je právě fyzikální vakuum, které se ve vztahu k torzním vlnám chová jako zcela pevné těleso.

Rychlost světla je jak známo C (300 000 km/s ve vakuu), ale rychlost šíření torzních vln je minimálně 10 na devátou C (to jest rychlost světla krát 1 000 000 000). Prakticky to znamená možnost okamžitého přesunu z jednoho konce vesmíru na druhý.

Podle Sciamy a kol. jsou statická torzní pole utvářena ze spinových zdrojů, které nevyzařují žádnou energii. Jakmile ale máte spinový zdroj, který nějakou, jakoukoliv formu energie uvolňuje, jako například Slunce, střed galaxie, nebo spinový zdroj, u něhož ve stejné chvíli působí více než jedna forma pohybu, jako například planeta otáčející se kolem své osy a zároveň obíhající Slunce, automaticky se jedná o vytváření torze dynamické.

Tento fenomén umožňuje torzním vlnám, aby se šířily prostorem, místo aby jednoduše „stály“ na místě – tj. byly statické. Vidíme tedy, že torzní pole, stejně jako gravitace nebo elektromagnetismus, jsou schopná pohybovat se ve vesmíru z místa na místo. Kozyrev také již před desítkami let dokázal, že tato pole se pohybují „superluminálními“ rychlostmi, což znamená, že mnohonásobně převyšují rychlost světla. Jestliže máte impuls, který se pohybuje přímo „předivem prostoročasu“, činí tak nadsvětelnou rychlostí a je v podstatě imunní vůči gravitaci a magnetismu, máme na světě významný fyzikální průlom – takový, který musí předpokládat reálnou existenci „fyzikálního vakua”, “energie nulového bodu“ nebo „éteru“.

Dr. Kozyrev zahájil experimenty v padesátých letech a prováděl je až do let sedmdesátých, přičemž mu asistoval dr. V. V. Nasonov, který pomáhal se standardizací laboratorní metodiky a při statistických analýzách výsledků. K této činnosti byly speciálně vyvinuty detektory zaznamenávající rotační a vibrační projevy torzních polí – těmto polím Kozyrev říkal „proud času“. Princip vzniku torzních polí dnes využívá například magnetostrikčního měření vzdálenosti (MTS Sensors), které vzhledem k obsáhlosti tématu nechám k osobnímu nastudování zvědavého čtenáře (viz. odkaz [8]).

obrazok
Obrázek 8: Dr. Kozyrev

Je důležité poznamenat, že tyto experimenty probíhaly pod těmi nejpřísnějšími podmínkami, byly až stokrát opakovány, někdy i tisíckrát, a všechny byly detailně popsány jazykem matematiky. Byly důkladně ověřeny vzájemnými kontrolami a vědci jako Lavrentějev je nezávisle zopakovali.

Během let pokusů se zjistilo, že všechny následující procesy vytvářejí v laboratoři „časový tok“ torzních vln, díky tomu, že je nějakým způsobem narušena hmota. Patří mezi ně:

  • zdeformování fyzického objektu,
  • náraz vzduchu vycházejícího z trysky do překážky,
  • činnost přesýpacích hodin naplněných pískem,
  • absorpce světla, tření, hoření, činnost pozorovatele – např. hýbání hlavou,
  • ohřev nebo ochlazení předmětu,
  • změna skupenství různých substancí (led v kapalinu, kapalina v plyn apod.),
  • rozpouštění a směšování substancí, vadnutí květin,
  • nesvětelné záření astronomických objektů, a náhlé změny v lidském vědomí

Kromě poněkud zarážející poslední položky je poměrně jasné, jak každý proces narušuje hmotu, a tím způsobuje, že ta absorbuje nebo vypouští nepatrná množství této éterické energie.

Co je však podstatnější, skutečnost, že rozpoznatelnou reakci může na dálku vyvolat i silná emocionální energie, je opakovaně doložená nejen Kozyrevem, ale i mnohými dalšími, a tady se do celé věci mohou vložit naše koncepce psychických jevů a vědomí.

Tyto koncepty se staly ještě důležitějšími po událostech 11. září 2001, kdy měli na Spojené Státy zaútočit teroristé. V té době totiž Dean Radin z Institutu noetických věd (Institute of Noetic Sciences) naměřil obrovský výkyv v chování počítačem řízených generátorů náhodných čísel v době těsně před a po incidentu v New Yorku.

Naměřená data prokázala, že změna globálního vědomí lidstva nějakým způsobem ovlivnila chování elektromagnetické energie v počítačových obvodech po celém světě, nejznatelněji v těch, které byly umístěny nejblíže Severní Americe. To naznačuje, že torzní vlny a vědomí jsou v zásadě identickými manifestacemi inteligentní energie.

Einstein-Cartan teorie, která položila roku 1913 základy teoretické bázi existence torzních polí, předpokládá, že v prostoru existuje buď pravotočivá nebo levotočivá torze, v závislosti na místě. Následné objevy v oblasti kvantové fyziky související se „spinem“ potvrdily, že „elektrony“ mají „pravotočivý“ nebo „levotočivý“ spin, což znamená, že se budou pohybovat buď po směru, nebo proti směru hodinových ručiček.

Všechny atomy a molekuly zachovávají proměnlivý stupeň rovnováhy mezi pravo- a levotočivým spinem. Kozyrev určil, že silně pravotočivé molekuly, jako například cukru, mohou účinky torzního pole oslabit, zatímco silně levotočivé molekuly, jako například terpentýnu, je posilují.

Následná zkoumání provedená Rusy přinesla další výsledky. Například obyčejná polyethylenová folie se chová jako skvělý ochranný prostředek proti torzním vlnám. [5]

Jak bylo zmíněno výše, jednou z možností vzniku torzního pole je náraz vzduchu do překážky. Toto je v zásadě princip tvorby jednotlivých hlásek při vyslovování, kdy vzduch vycházející z plic naráží na překážky (hlasivky, jazyk, zuby…), čímž vznikají turbulence při proudění vzduchu – příčina vzniku šumu a tím se formuje patřičná zvuková vlna. I principy chirofonetiky jsou založené na faktu, že každá hláska má své vlastní tvary vzduchových proudnic.

Zároveň můžeme podle poznatků vědy také očekávat vznik odpovídajícího, pro danou hlásku unikátního, torzního pole, které se šíří prostorem obrovskou rychlostí a působí energeticky na okolní hmotu. Pokud každá hláska má vlastní formu a ta vytváří unikátní torzní pole, pak i písmeno obsahuje určitou informaci pole Vědomí – společného informačního pole Vesmíru.

Vezmeme-li v úvahu také fenomén, že se náboje torze jednoho znaménka (rotačního směru zdroje – čili spinu) přitahují a předpokládáme, že za náhlé změny v lidském vědomí můžeme pokládat i tvorbu myšlenek, pak lze vyvodit, že lidé podobného smýšlení a podobné mluvy budou silami torzních polí vzájemně přitahováni. Máme zde tedy fyzikální příčinu platnosti rčení:“ Vrána k vráně sedá“.

Je ještě nutno zmínit, R.Steinera, který stále znovu v mnohých přednáškách a knihách rozvádí, že mozkové myšlení a jeho elektromagnetický projev je již pouhý následek, projev prvotního duchovního aktu poznávání. Ten se odehrává mimo prostor a čas – což se trochu přibližuje výpovědi o vysoké rychlosti šíření zmíněného torzního pole – a tento duchovní akt je fyzikálními přístroji nezjistitelný!  Nazývá ho duchovní Světlo, Svatý duch, nebo třeba i Cíle světa.

Toto je vlastně předpoklad i cíl meditace: dojít ke vzkříšení, tj. rozvinout myšlení a vědomí bez spoluúčasti mozku a tím se stávat vědomý člen duchovního světa – stávat se v následování Krista nesmrtelným! (citace Tomáš Zuzák)

Ráda bych dodala, že torzní pole nejsou elektromagnetické povahy a proto nejsou měřitelná stejným způsobem jako elektromagnetické vlny. Pochopila jsem to tak, že elektromagnetické zážení je zároveň vlna a částice, zatímco torzní pole se dokáže šířit ve vakuu nezávisle na hmotě, tedy nemůže být elektromagnetického původu.

Jejich rychlost šíření může předokládat že právě tato torzní pole, která jsou v dnešní době velmi složitě měřitelná a v době R. Steinera o jejich existenci nebylo fzyikálně známo.

Domívám se, že právě tato pole tvoří ono vyšší vědomí a skrze meditace a odstínění rušivých vln jsme schopni toto silné pole vědomí zachytit. Je otázka, jestli příjímačem je mozek.

Já se v návaznosti na studium knihy o chyrofonetice domnívám, že přijímačem je srdce a signál je následně v mozku jen zpracován.  Proto při meditaci se při meditacích také doporučuje nemyslet, čímž srdce dostane příležitost svým jemným tónům být vyslyšeny.

Používání cizího jazyka

Další otázka, která se nabízí, je, jak ovlivňuje energeticky člověka používání czího jazyka, kdy se v nadměrné míře vystavuje vibracím a torzním polím o jiném složení.  Výzkumníci zjistili, že když čínští studenti přijali plynnou angličtinu a mluvili tímto jazykem, začali se chovat trochu jinak než za běžných okolností.

Podle zprávy byli víc extrovertní, asertivní, otevření novým zkušenostem – a taky se podvědomě snažili napodobit „anglický styl“ chování, zkrátka přejímali to, o čemž si mysleli, že je pro Angličany typické. Vědci proto uvedli, že souvislost mezi něčí osobností a jazykem jednoznačně existuje.

Podle behaviorálního ekonoma Keitha Chena z Yale Business School se vliv jazyka promítá i do dalších životních aktivit a postojů.  Chen vychází z teze ruského lingvisty Romana Jakobsona, který došel k závěru, že jazyky se liší v tom, co jsme jimi nuceni říct, a nikoli v tom, co je nám dovoleno s nimi vyjádřit. 

Podle jeho studie mezi lidmi s mateřštinou rozlišující přítomnost od budoucnosti je o 24 procent více silných kuřáků a o 13 procent je tu vyšší i výskyt obezity. Tito lidé si pod vlivem své mateřštiny neuvědomují s takovou naléhavostí, že dnešní kouření má za následek zítřejší rakovinu a že přejídáním si do budoucna zaděláváme na kila navíc. I proto jsou populace hovořící jazyky neoddělujícími přítomnost od budoucnosti obecně ve stáří zdravější. Mluvení řečí ostře odlišující přítomnost od budoucnosti snižuje v průměru o 30 procent pravděpodobnost, že si člověk spoří na stáří.

Mezi jazyky, kde není nutně na první pohled patrný rozdíl mezi tím, co se odehrává teď a co se bude odehrávat zítra, za rok či za sto let patří třeba čínština, japonština, finština nebo islandština. Mezi jazyky, kde je jasný rozdíl mezi tím, co se děje teď a co se teprve bude dít patří angličtina, italština, řečtina, ruština a spolu s ní další slovanské jazyky včetně češtiny. [4]

Jako příklad můžeme uvést vyjádření stavu sociálního zabezpečení:

Finština vyjadřuje “budu bohatá“ a „jsem bohatá“ stejným výrazem „Olen rikas“.

Stejný případ je švédština, která vyjadřuje oba stavy jako „Jag är rik”.

Oproti tomu čeština a angličtina používá různé výrazy pro vyjádření času přítomného a budoucího.

„Jsem bohatá“ vs. „Budu bohatá“.

„I am rich“ vs. „I will be rich“.

Doporučuji cvičení, kdy si budete po nějakou určitou dobu vyjadřovat potencionální budoucí stav jako následek vašeho současného počínání časem přítomným. Člověka až mrazí, jakým afirmacím se tím najednou začne vystavovat. V mém případě cvičení velmi ovlivnilo pocitovost při rozhodování a tím i v mnoha případech přímo rozhodnutí.

Alfred Baur ve své knize dokonce uvádí, že mateřská řeč ovlivňuje nejen duševní vlohy, ale i tělesné uspořádání. “Šťávy v organismu proudí jinak, je-li člověk vychován v řeči slovanské, románské nebo germánské.” [9]

Slovo

Člověk, když používá jazyk, začíná vnímat slova, jimiž popisuje skutečnost, jako samotnou skutečnost. Slova oživují představy ve vědomí posluchače a vyvolávají vnitřní účinek (pocity). Cílem komunikace je společné tvoření. Dochází ke spojení myšlenkových obrazů (úsilí) i energií lidí a vybízí ke společnému jednání. Kolektivní myšlení má tedy větší sílu než myšlení individuální. [3]

Když o něčem hovoříme, zároveň tím již realizujeme to, o čem mluvíme.

Slovo tvoří Obraz vyvolává City/Emoce vyvolávají Činy tvoří Život.

Rudolf Steiner k tomu říká toto:“ Myšlenka, pojem – Slovo – obsahovala v původním nahlížení celého člověka jako éterné stvoření…Toto éterické tělo, kdybychom ho namalovali, je nanejvýše komplikované, éterické tělo má v sobě trvalého asi tolik jako blesk, éterické tělo je pohybem, je stálou proměnnou, nemizícím podnětem.“ Nelze říci, že by se éterické tělo skládalo z těchto forem, ono jimi vzniká a zaniká. Tyto formy zahlédneme v procesu tvorby hlasu [9].

 Můžeme se nad výše zmíněnou myšlenkou nestability éterického těla podívat z pohledu výše zmíněné teorie torzních polí. Torzní pole neustále vznikají působením člověka (pohybem, tvorbou myšlenek, mluvením atd.), vzájemným působením se přitahují, odpuzují, zesilují a zeslabují. Pokud je éterické tělo torzní pole nebo shluk několika torzních polí, poté je neustále ovlivňováno a modifikováno činností člověka a zároveň i působením okolí, které samo torzní éterická pole vytváří. Tento předpoklad souvisí s tvrzením z knihy Alfreda Bauera: “Řeč vytváří duševní spojení mezi lidmi, a teprve z něj vychází sdílení informací, nikoliv naopak.“

Toto navázání duševního spojení skrze slovo by také vysvětlilo, co pudí člověka například sdělovat svému okolí očividná fakta nebo klást otázky, kdy odpověď ho vlastně moc nezajímá. Kdo z vás se již někdy nesetkal s konverzací, u které vám hlavou běželo „Proč mi to vlastně říká?“. Typické věty, patřící do kategorie, kdy navázání duševního spojení je důležitější, než obsah je britské „To máme ale krásně, co?”, americké „Jak se ti vede?” nebo typická každodenní otázka, kterou je oblaženo skoro každé české, školou povinné dítě. “ Tak co škola?”.

Tvorba slov

„Podoba slova sdělovala kdysi posluchači, o co jde. Někdejší člověk mluvil v obrazech a v obrazech také myslil….S pozdějším zanikáním hláskové vnímavosti došlo k vyvíjení gramatiky, jejímž úkolem bylo sloužit vyjadřování myšlenek. Gramatika převedla člověka od vnímání imaginativního k logickému, k abstrakci.“ [9]

Pokud byla slova designována tak, aby ideálně vibračně vyjadřovala podstatu daného jevu, jaký vliv na člověka má používání slova ve významu obráceném?  Další otázkou je působení slov na podvědomí. Pokud naši předkové po staletí používali slovo „úžas/úžasné“ ve významu „strašné, hrozný, hrůza“, a pak došlo k přeměně obrazové/významové podstaty slova, jak toto slovo působí na člověka na podvědomé úrovni? Může člověk na podvědomé úrovni stále vnímat „úžas/úžasný“ v původním významu? Pokud vibrační zkušenosti přetrvávají v podvědomí, může nastávat určité pnutí mezi vědomím a podvědomím jak toho, kdo slovo vyslovil, tak toho, na koho bylo slovo cíleno?

Když jsem se začala zabývat touto tematikou a „hrát“ si s obrazy slov, zjistila jsem, že jako uživatel českého jazyka nedisponuji u některých slov adekvátní obrazy v mysli, ale daná slova používám na základě obrazu povrchního, nesahajícího do hloubky významu slova.

Jako příklad mohu uvést slovo HODNÁ/Ý. Již delší dobu mi toto slovo určitým způsobem vadilo a zamýšlela jsem se nad příčinou. Po menším průzkumu v okolí jsem zjisitla, že slovo jako ocenění vykonaného skutku negativně vnímá poměrně velké procento dotázaných. Slovo je významově odvozené ze slova hoden (být hoden něčeho) a staví tedy vykonavatele do pozice, že si svým skutkem zasluhuje něco – přízeň/lásku/ocenění. Již ze samotné podstaty slova tedy vyplývá, že člověk je stavěn do podřízenější role než osoba přijímající, která posuzuje „hodnotu“ vykonaného skutku. Vnímám taky jako vhodnější použít v podobném smyslu slovo „dobrá“, kdy více cítím, že člověk vykonává skutky, které vychází z jeho podstaty, ne skutky, za které doufá v lásku a pochvalu okolí (bude lásky-hodná). Pro doplnění přikládám názory několika dotázaných:

„Nic jiného než „hodna něčeho“ (třeba vděku nebo úcty, asi jak si kdo podle své představy doplní) mě nenapadá. Snažím se vzpomenout si, jak je to rusky. Osobně jsem se v tomto významu setkala jen s přídavným jménem dobrý-dobrá.“

„Také jsem si uvědomil, že tak říkám našim dítkám, či zvířátkům, když udělají něco, jak to chceme MY. Ještě je za to odměníme pamlskem. Jde tedy o poslušnost za odměnu.“

„Mohu jen souhlasit a přidávám, co mi včera napsala jedna klientka a kde jsem si uvědomila, jak moc mi to slovo vadí – posílala jsem jí mailem podklady, na kterých jsme se dohodly a ona mi potvrdila převzetí se slovy: mail dorazil, hodná“. Připadala jsem si jak pes, co poslechl na povel „panáčkuj“.“

Zajímavý byl příspěvek jednoho dotázaného, který jej postavil do historické roviny:

„Kdysi existovalo takzvané HODNÉ PRÁVO. Vyměřovala se s ním velikost půdy – pozemku (osobní državy), jíž byl budoucí opatrovatel HODEN. Stařešina (vladyka) určený ke KONání tohoto PRÁVa sněmem, vzal do ruky k tomu určený a bohům/předkům zasvěcený mlat (později kopí) a HODIL jím ve jménu předků rodu na určeném místě co nejdále. Tak byla určena pomezní čára – hranice půdy jako državy, jíž byl dotyčný člověk HODEN. HOD mlatem či kopím byl společně s dalšími několika zkouškami také určujícím v tom, zda mladík, zakončující věk dětský a nastupující věk mužský JE HODEN být zasvěcen cestě a škole VÍTĚZE ( kasta bojovníků – budoucí možní vojvodové).“

Dále jsem zaznamenala, že pokud pochopím hlubší obraz daného slova, slovo začnu více zařazovat do konverzace. Také slovo do konverzace zařazuji vědoměji, tedy v mysli zpřesňuji význam daného výroku. Logicky mi tedy vyplývá, že pokud nebudeme vědomě uchopovat slova v hlubších významech obrazů, můžeme tím z dlouhodobého hlediska ochuzovat používanou slovní zásobu. Toto může vést k mizení některých slov z aktivní slovní zásoby národa a tím se připraví následující generace o skupinu obrazů mysli, ve kterých mohou myslet, modelovat a tedy tvořit. Tím fenoménem mizení aktivní slovní zásoby se také ochuzujeme o možnost se přesně vyjadřovat a vystihnout určité věci.

Závěr

Moderní člověk se nezamýšlí nad tím, jaká slova nebo věty budou při rozhovoru použity. Cílem většiny jedinců je obsáhnout myšlenkovou část sdělení. Slova jsou pro většinu populace jen nástrojem pro přenášení myšlenky z osoby na osobu bez vědomého cíle o přenesení obrazu nebo emoce. Řeč je chápána jako nástroj pro přenos informací a je automatizovaná. Přesto se mnohdy přistihneme, že přenos informace nechtěně emocionálně zapůsobí na poslouchajícího a tehdy je možné pocítit sílu působení obrazů ukrytých za jednotlivými slovy nebo dávný záchvěv síly slova z dob, kdy mluvení a myšlení bylo těsně spjato a uvnitřněno.

Rudolf Steiner a Valerij Sinelnikov jsou v otázce síly slova až podivně jednotní a apelují na nutnost produchovnění řeči a vědomého používání slov, jako sílu nesoucích hlásek, která dokáží přenášet obrazy, skrze obrazy vyvolat pocit a tím měnit svět.

“Pro dnešní vědomí je myšlení a mluvení dalece oddělené od sebe navzájem…Myšlení dnešního člověka se osamostatňuje a samo v sobě usiluje najít červenou nit vedoucí k myšlenkové realitě- řeči zůstává jen úloha poukazovat na myšlenkové obsahy; není již dále nositelem života myšlenek…V současné době by mělo být nalezeno myšlení, které by se oprostilo vazby na řeč. Tím by mělo být dosaženo přechodu od slovního myšlení k myšlení o skutečnosti. Řeč by pak poukazovala na samotnou skutečnost. Myšenky se stanou obrazy skutečnosti a hlásky jazyka působícími silami….

…Podaří-li se přenést všechny vlastnosti řečového člověka na člověka pozemského, pak toto semeno (semeno Loga, řečové ústrojí) dojde svého určení a člověk se ve svém svobodném usilování stane artikulačním orgánem světového Slova. [9]

Dnešní člověk si málo kdy uvědomuje sílu duchovního působení slov a tím se stává náchylným k manipulaci, je jakousi loutkou v rukách zkušeného řečníka. Nechává sebou proudit obrazy a emoce skryté za slovy a bez kontroly je nesen těmito energetickými proudy životem.

Uvedu zde varování před těmito nástrahami z knihy Valerije Sinelnikova o síle slov:

„Síla slova je v obrazech, které za nimi stojí. Slova se rodí z lidských citů. Nicméně ty neexistují bez obrazů. Ale pokud by neexistovala slova, nebylo by možné se dorozumívat a tvořit. Protože právě slova vyvolávají obrazy a city z podvědomí. Tyto obrazy však musí mít jednu vlastnost. Musí se shodovat se životem, podporovat život. V opačném případě mohou člověka přivézt ke zkáze.“ [2]

Uvědomění si těchto zákonitostí dává člověku svobodu vymanit se z nechtěného vlivu slov, ale take přináší zodpovědnost, neboť již víme, že každý hovořící se podílí na osudu poslouchajícího. Tím, že slova plynou z úst řečníka se navždy mění život a osud poslouchajícího. Poslouchající přijal city a obrazy jiného člověka a tím se stal novým člověkem. Proto bychom měli používat náš jazyk s plným vědomím, ne jen automaticky.